Ivo Fencl - sebral odvahu a připomenul nám, že byl a je i básníkem.

Pod názvem Jan Odnykud: „ Výběr z veršů- něžných, erotických, filosofických a mystických“ (2011) vydal v tiskárně svého příbuzného Václava Fencla na Jiráskově náměstí v Plzni novinář, publicista a literární odborník píšící poslední roky pod občanským jménem Ivo Václav Fencl, půvabnou a originálně zkomponovanou knížku, jakou bychom v dnešní záplavě publikací často pochybné obsahové a typografické kvality sotva hledali. Jen málo zdejších občanů si pamatuje, že v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století tento autor, píšící i tehdy pod různými pseudonymy a spjatý nedobrovolnými dělnickými profesemi se západními Čechami, se Sobotkou, Prahou a s Poděbrady, se věnoval psaní básní. V omezeném počtu strojopisných kopií i kolovaly. Kolik nás ale čte dnes v desetimilionovém národě poezii? Viděl to jinak tehdejší dobový literární samizdat? Nepřipomíná dnešní doba stav v původní české umělecké literatuře zase tak trochu „národního obrození“?
„Výběr veršů“ panem Fenclem - seniorem přísně kriticky zredigovaný a s ilustracemi přátelsky mu nakloněných pěti grafiků (dva z nich už bohužel nežijí) to jen potvrzuje. Nabízí se nám tu ke koupi (po odečtení povinných výtisků a pro žijící „aktéry“ nové knížky) jen čtyřicet kusů publikace z prvního výběru z autorova archivu. Jde o četbu citově extrémně nabitých intimních, ale noblesně a graficky vzdušně pojednaných mini-příběhů srdce na 38 listech po čtyřiceti letech! Autor se stal editorem i distributorem. Musel vytěžit vlastní paměť a lyricky i psychologicky ji zvládnout a povýšit svou osobní zkušenost tak, aby oslovily i srdce, „co zkameněla, tak zkameněla“, jak se píše v jedné z básní jeho „Výběru“.
Karel Hynek Mácha kdysi vydal svůj Máj obdobným způsobem a z obdobných motivací. Jana Odnykud, na rozdíl od knížete české poezie, je básníkem jara, léta i adventní doby. Je v něm už i moudrost stáří, pokora, smíření, vděčnost za dary a zkoušky celého života. Zrození, milostné extáze, sebevražda, zázrak, modlitba, smrt, vzkříšení jsou jeho hlavní témata, které si čtenář může sám složit nebo reprizovat podle jeho vlastní osobní zkušenosti. Dobré básnické texty, na rozdíl od většiny prózy, ovšem také zrají jako starší ročníky z přemrzlého vína.
Nová nevtíravá a teprve třetí knížka autorova osloví muže i ženy opravdovostí osobní citové historie a osvědčenými básnickými postupy a obrazivostí českého jazyka. Texty jsou to poctivé, nic nezamlčují, otevírají nové souvislosti pro fantazii, necenzurují krásy, ani úskalí, ani hrůzy toho, co je našim lidským ne-básnickým osudům vlastní, ale každému jinak a čemu v Čechách, na Moravě i ve Slezsku říkáme LÁSKA s velkými písmeny.
Vždyť i dnes naše občanské identity doznávají za život časté existenční, existenciální i světonázorové korektury.

Cesta do betléma

Teď neříkej nic
Znám předem Tvá slova
(Máš vlhkou líc)

Žasnu jen znova
oč pravda předčí sen
když ty, má bájná Gelsomen
na útesu těla jásáš
a já do propasti spouštím den

Pak z rytmu srdce zvonů
na vlnách extáze
v galéře rajských stonů
se zrodí kometa

Ta cestu k oáze
Náš betlém uvítá

IV.1983 J.O. pro **


zpět na: Osobnosti české literatury