Václav Havel zemřel

Václav Havel dnes zemřel ve věku 75 let.

Václav Havel pochází ze známé pražské podnikatelské rodiny. Dědeček Václav H. postavil palác Lucerna, otec Václav M. H., autor osmidílných memoárů Mé vzpomínky, vybudoval vilovou čtvrť Barrandov. Strýc Miloš H., filmový podnikatel, vystavěl barrandovské ateliéry. Dědeček z matčiny strany, Hugo Vavrečka, byl redaktorem, diplomatem, ředitelem Baťových závodů a příležitostným spisovatelem.
Václav Havel pracoval v letech 1951 – 55 jako chemický laborant. V roce 1955 začal studovat na Ekonomické fakultě ČVUT, školu však nedokončil. V letech 1959 – 60 pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC. 1960 – 68 byl nejprve jevištním technikem, později asistentem režie a dramaturgem Divadla Na zábradlí, kde byly poprvé uvedeny jeho hry. V roce 1966 ukončil studium dramaturgie na DAMU. Poté až do roku 1989 byl ve svobodném povolání. Byl členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář, předsedou Aktivu mladých spisovatelů SČSS, předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů. V roce 1969 byl obviněn z podvracení republiky. 1975 založil samizdatovou Edici Expedice. 1. 11. 1975 se v Horních Počernicích konalo ochotnické představení Žebrácké opery, jež se stalo záminkou pro rozsáhlou policejní akci proti autorovi, hercům i některým diváků. 1977 byl spoluzakladatelem a jedním ze tří prvních mluvčích Charty 77; ve stejné roce byl vzat do vyšetřovací vazby a odsouzen podmíněně na čtrnáct měsíců pro poškozování zájmů republiky v cizině. 1978 spoluzaložil VONS (Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných). 1979 odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky. 1983 mu byl ze zdravotních důvodů výkon trestu přerušen. 1989 – 89 byl členem redakční rady samizdatového časopisu O divadle. 1988 se stal členem Čs. helsinského výboru a na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou poprvé po devatenácti letech vystoupil na veřejnosti. V lednu 1989 byl zadržen na Václavském náměstí při pokusu položit na počest J. Palacha květiny k soše sv. Václava. Odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně, v květnu podmíněně propuštěn z výkonu trestu. V červnu inicioval a podílel se na petici Několik vět, 19. 11. 1989 se stal iniciátorem a spoluautorem úvodního prohlášení Občanského fóra a vedoucí osobností tohoto hnutí. 29. 12. 1989 a znovu 5. 7. 1990 byl zvolen prezidentem ČSSR (ČSFR). Po neúspěšném jednání o udržení společného československého státu podal 20. 7. 1992 demisi. Od 2. 2. 1993 byl prezidentem ČR.
Jako kritik debutoval roku 1955 v časopise Květen. Dále publikoval v časopisech Divadlo, Divadelní noviny, Host do domu, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny, Literární listy, Zítřek aj., v 70. a 80. letech v samizdatových periodikách Revolver revue, Obsah, O divadle, Lidové noviny a v zahraničních a exilových časopisech Listy, Svědectví, České slovo, Obrys, Studie aj. Je autorem rozhlasové hry Anděl strážný a televizní hry Motýl na anténě. Čs. televize rovněž uvedla kompletní verzi jeho divadelního pásma Zítra to spustíme, dále hru Vernisáž. Hra Audience kolovala v magnetofonové nahrávce; byla vydána též jako gramofonová deska. Podle Žebrácké opery natočil 1990 J. Menzel stejnojmenný film Na základě hry Život před sebou vznikla v divadle Sklep fraška Mlýny.

Počátky Havlovy dramatické tvorby spadají do konce 50. let, kdy se v Divadle Na zábradlí spolupodílel na hře Autostop a představení Nejlepší rocky paní Hermanové. 1963 se pak výrazně prosadil dramatem Zahradní slavnost. Míří-li Zahradní slavnost k destrukci pseudomyšlení a realizuje-li se ve sféře řeči, následné Vyrozumění je založeno na demonstraci pseudoaktivity. Hra Ztížená možnost soustředění akcentovala existenciální aspekt: člověk usilující o „totální“ lidství pouhým množením zážitků a požitků dospívá k životu stereotypizovanému, neautentickému.
Po srpnu 1968 ztratil Havel živý kontakt s divadlem. Na novou politickou situaci se pokusil reagovat politickou fraškou Spiklenci a osobitou adaptací Žebrácké opery J. Gaye. V polovině 70. let našel novou inspiraci v osobní a politické situaci disidentů. Prostřednictvím postavy Ferdinanda Vaňka, hrdiny úspěšných aktovek Audience, Vernisáž a Protest, konfrontoval nekonformní společenský postoj s chováním těch, kteří se přizpůsobili podmínkám tzv. normalizace. Vedle těchto groteskně realistických „obrazů ze života“ představuje hra Horský hotel krajní bod Havlova dramatického experimentátorství: téma rozpadu lidské identity je tu promítnuto do zrušení kauzálně chronologického řádu děje, do překračování hranic charakterů a rozpadu dialogu, komunikace.
Trojice celovečerních her z 80. let představuje druhý vrchol Havlovy dramatické tvorby. Disidentský hrdina jeho nejosobnější, ne však autobiografické hry Largo desolato se těžce vypořádává s údělem-úkolem, který mu přiřkl okolní přátelský i nepřátelský svět. Složitě komponovaná a divadelně efektní hra Pokoušení je moderní transpozicí faustovského mýtu s důrazem na etický moment smlouvy se zlem. Drama Asanace zpracovává téma Vyrozumění prostředky přímočaré politické alegorie, zachycující ve zkratce a ve zdrobnělém měřítku peripetie posrpnového vývoje s falešnými a marnými pokusy o „asanaci“, tj. reformu.
Druhou základní polohou Havlovy literární činnosti, zejména v 70. a 80. letech, je esejistika a publicistika. Tematicky se zaměřuje na otázky divadelní, literární, kulturní a politické. V Dopisech Olze, posílaných manželce z vyšetřovací vazby a z vězení v Heřmanicích a v Plzni-Borech od června 1979 do září 1982, se kříží poloha autobiografická s reflexivní. Publicistika z let 1969 – 89 byla shrnuta do knih O lidskou identitu a Do různých stran. K nim přistupuje rozsáhlejší esej Letní přemítání, v němž se zamýšlí nad polistopadovým politickým děním a svou úlohou v něm. Dálkový výslech podává formou rozhovoru s K. Hvížďalou přehledný obraz Havlova života, díla a názorů. Letos vydalo nakladatelství Gallery volné pokračování tohoto rozhovoru

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995


zpět na: Osobnosti české literatury