Táňa Keleová–Vasilková: Mé romány jsou vymyšlené příběhy inspirované životem

Nakladatelství NOXI vydalo další její knihu Já a on. Příběh hlavních hrdinů – Lenky a Michala – je vystavěný na obrazech z manželského života. Táňa Keleová – Vasilková je jednou z nejúspěšnějších a nejčtenějších slovenských spisovatelek. Její knihy, přeložené do češtiny, se stávají oblíbenou četbou i českých žen, nehledě na jejich věk a vzdělání. Snažila jsem se zjistit, pátrat, co je za jejím úspěchem?

Všechny vaše knihy, a je jich už víc než dvacet, spojuje téma – současná žena a její malá i velká dramata. Kde se ve svých knihách inspirujete?

Ráda si své příběhy vymýšlím, zapojuji fantazii, ale zároveň se snažím být reálná, ovlivněná skutečným životem, který žiju já a lidé v mém okolí. Vnímám, co je těší, co je trápí..., prostě chodím po světě s otevřenýma očima. Mé romány jsou vymyšlené příběhy inspirované životem.

K tomu, aby člověk napsal na dvacítku knih, je kromě talentu třeba úžasná píle. Čím svou tvorbu ,,dobíjíte? Co pro vás psaní vlastně znamená? Berete literární hrdinky spíše jako své přítelkyně, či jsou to pro vás ,,vlezlí“ lidé, kteří vám někdy narušují rodinou pohodu a vkrádají se vám do spánku?

Samozřejmě, že když pracuji doma, musím být disciplinovaná, jinak bych mohla sklouznout do role ženy v domácnosti a donekonečna oprašovat byt, nakupovat a vařit, vždyť pořád je vždycky co dělat. Ale vybra-la jsem si jinou cestu a podle toho si rozplánovala své dny. Píšu v době, když jsou děti ve škole (když byly malé, psala jsem hlavně po nocích), když je doma ticho a klid. Protože psaní miluji, nedělá mi problém prosedět u počítače až osm hodin denně. Mám to jednodušší o to, že své vymyšlené hrdinky vnímám jako své přítelkyně, ženy, které jsou mi něčím blízké, občas rozčilují. Beru je takové, jaké jsou a mám je ráda.

Která z vašich hrdinek je vám nejbližší a proč? Kdybyste měla odjet na rok na pustý ostrov a měla by vás doprovázet jediná z nich, kterou byste si vybrala?

Páni, to je těžká otázka! Nemám favoritku, každá mi je blízká něčím jiným ... Ale možná Ivana, hrdinka knihy Střípky, je mi tak trochu podobná, i když, na rozdíl od ní, já ráda vařím.

Neuvažujtete, že napíšete i knihu pro děti či mládež, detektivku nebo se pustíte i do jiného žánru?

Pro děti a mládež se zatím psát nechystám, možná později, až budu starší a budu mít vnoučata, která mi umožní vidět svět znovu dětskýma očima... Snad. Ale psaní pro děti a mládež je podle mě těžší, protože člověk cítí větší zodpovědnost za to, jak dětský čtenář knihu pochopí a přijme, co si z ní vezme jako příklad. Přiznám se, že mě fascinuje fantasy literatura, poslední roky ji vášnivě čtu, jenom nevím, jestli se odvážím začít ji i psát. Ale láká mě to.

Je o vás známo, že nemáte hvězdné manýry. Představte si ale, že by vám někdo dopřál prožit týden skutečné celebrity, s neomezenými možnostmi, včetně těch finančních. Co byste v něm chtěla zažít?

No, rychle přemýšlím... Asi bych chtěla jet někam k moři nebo do hor do luxusního hotelu, kde by mě obskakovali, vařili by mi, na co bych měla právě chuť, masírovali by mě... Pěkná přestava. Ale asi zůstane jen při ní, protože sama bych přece nikam nejela. Bez manžela a dětí ne. Ne že bych na nich byla závislá, to vůbec ne, ale bez nich bych si to neužila. A kdo by to za všechny platil, že?

Některé vaše knihy přímo vybízejí k tom, aby byly zfilmovány. Kterou ze svých knih byste k zfilmování vybrala jako první? A kdo by ji podle vás měl režírovat?

Mluvíme o iscenaci v televizi, nebo filmu promítaném na plátně knih? Jestli máte na mysli to druhé, myslím, že to je úplně jedno. Kdyby to byly herci prožité filmy, mohly by být takové, jaké si představuji. Plné emocí, vztahového napětí, smíchu a pláče. Z Modrého domu by zase mohl být pěkný celovečerní vánoční film. Ale v každém případě bych se přimlouvala, aby se vysílal až na první svátek večer. Protože na Štědrý den není na televizi čas. Nebo aspoň by nemčl být. Ale na rodinu ano...

Na Slovensku jste nejúspěšnější autorkou pro ženy, v Česku dosud tak známá nejste, přesto už vám zde vyšlo osm knih, devátá, Já a on, příběh manželů Lenky a Michala, vychází v těchto dnech. Kterou z těch knih byste českým čtenářkám doporučila, aby si přečetly jako první?

To je úplně jedno. Mám zkušenost, že čtenáře se vždy nejvíce dotkne ta kniha, která se ho něčím aspoň trochu týká. Chytí ho za srdce, protože se v ní najde. I když na Slovensku mé čtenářky tvrdí, že kousek ze sebe najdou v každé z mých knih... A když nenajdou sebe, tak sestru, maminku, přítelkyni...

Zdá se, že žijete šťastný život. Můžete našim čtenářkám doporučit recept na šťastné žití?

Neexistuje recept na šťastný život. Kdyby existoval, bylo by to příliš jednoduché. Na to musí člověk přijít sám, každý vnímá štěstí jinak. Už dříve jsem ale zjistila, že náš každodenní život se neskládá z velkolepých věcí, že většinou jde o maličkosti, občas i ubíjející a bolestivé, ze kterých se vytváří řetěz našeho života.
Proto se snažím, aby v každém tom mém obyčejném dni bylo něco milého, laskavého, hřejivého. něco, co mě potěší. Potom jsem spokojená a šťastná a mohu své rodině a blízkým i něco dát. Ale i to tom je štěstí...
O dávání.

Rozmlouvala Luba Svobodová

zpět na: Osobnosti české literatury