Dnes zemřel Jiří Gruša

Během operace srdce zemřel dnes v Německu spisovatel, básník a politik Jiří Gruša.

Jiří Gruša se narodil 10. 11. 1938 v Pardubicích. Dětství prožil ve Dvoře Králové; zde ukončil základní i jedenáctiletou střední školu. Od roku 1957 žil v Praze, kde na FF UK studoval filozofii a historii. Po dvouleté vojenské službě působil nejprve několik měsíců v redakci časopisu Tvář, později byl spisovatelem z povolání a od prosince 1966 redaktorem týdeníku Nové knihy a čtvrtletníku Výběr z nejzajímavějších knih. V lednu 1969 přešel do redakce Zítřka, v dubnu však byl tento týdeník zastaven. V letech 1969-70 byl soudně stíhán za uveřejnění osmi kapitol z románu Mimner, vyšetřování však bylo posléze zastaveno. V letech 1970-71 pracoval jako propagační referent a reklamní agent v Inženýrských službách Liberec a v letech 1971-72 byl externím spolupracovníkem v Divadle Za branou. Po roce 1972 byl postupně zaměstnán jako administrativní úředník, podnikový psycholog, knihovník, stavební polír a referent v různých stavebních družstvech v Praze. Pro údajné pobuřování strávil roku 1978 dva měsíce ve vyšetřovací vazbě. Je signatářem Charty 77. Roku 1980 si opět zvolil svobodné povolání, poté odcestoval na literární stipendium Mac Dowell Colony do Spolených států, ale před návratem mu bylo odňato čs. občanství. V letech 1982-90 žil v SRN jako spisovatel a překladatel z povolání, spolupracoval s literární agenturou T. Kosty, externě vykonával funkci městského písaře. S L. Vaculíkem založil samizdatovou edici Petlice. Překládal pražskou německou prózu a poezii.
Roku 1990 znovu získal čs. občanství, od října 1990 se stal zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí. Poté pracoval jako velvyslanec ČSFR a ČR v SRN a Rakousku. Působil také jako prezident mezinárodního PEN klubu.
Jiří Gruša začínal jako básník. Jeho prvotina (Torna) programově usilovala o zachycení krystalického, imaginativního „života v nás“, charakterizuje ji však i smysl pro dětské poetično. Později v poezii převážila reflexivní lyrická bilance generačního údělu, která posléze vyústila až v sarkastickou filozofii umění, v odmítání konvenčního myšlení a ve fundamentální příklon k existenciální problematice moderního člověka (Světlá lhůta). Po knížce Cvičení mučení uveřejnil v samizdatu sbírku Modlitba k Janince, deziluzivní básnickou skladbu o traumatické atmosféře 70. let.
Od druhé poloviny 60. let se však těžištěm G. tvorby stala próza. Orwellovská antiutopie Mimner aneb Hra o smrďocha je situována do smyšlené země Kalpadocie a prostřednictvím „zaumného erárního jazyka“ tlumočí absurditu a manipulovatelnost lidského údělu v čase totalitního násilí a odcizených společenských a psychických rituálů. V románu Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele autor konfrontuje novodobou historii střední Evropy se soukromými osudy jedinců a prolíná snové a magické vize s naturalistickými výjevy ze skutečnosti, symbolizujícími permanentní stav ohrožení křehkých citů a myšlenek lidského individua ze strany společenského a nadosobního zla. Fantasmagorické scenerie absurdní člověčí existence představují experimentální prózy Dámský gambit a Dr. Kokeš Mistr Panny, jakož i německy psaný román Janinka, ztělesňující především citovou labilitu novověkého evropského myšlení. Německy napsal i novou variantu Mimnera a sbírky reflexivní lyriky (Der Babylonwald a Wandersteine).
Jiří Gruša je také autorem knížek pro děti; vedle několika rozhlasových pohádek a knihy Kudláčkovy příběhy také slabikáře s čítankou Máma, táta, já a Eda, určeného dětem českých exulantů.
Hledačský a polemický charakter měla rovněž Grušova literárněkritická činnost, která od poloviny 60. let směřovala především k obnovení estetické škály moderní české literatury bez tendenčních politických redukcí. Významnou dobovou diskusi vyvolal mj. jeho kritický článek polemizující se schematismem v poezii (Verše pro kočku, Literární noviny 1964).

V nejbližších dnech vydá nakladatelství Barrister & Principal knihu Život v pravdě aneb Lhaní z lásky. Jde o autobiografické vyprávění, kterým se Jiří Gruša vrací do češtiny jako svého literárního jazyka.

zpět na: Osobnosti české literatury