Paolo Giordano - v knihách hledám lidskost

Dnes vydává v dotisku nakladatelství Odeon román Paola Giordana Osamělost prvočísel, podle něhož byl natočen film, který právě přišel i do našich knih. S autorem jsme připravili rozhovor.

Paolo Giordano je nejmladší romanopisec, který získal ocenění Premio Strega (v minulosti tuto cenu získali například Primo Levi či Umberto Eco). Román Osamělost prvočísel vypráví o samotě v dynamické společnosti a dokáže podat příběh nestranně. Jeho kladem je i to, jak dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu.

Ústředním tématem knihy je dětství. Jak vás ovlivnilo italské specifické kulturní okolí? Kniha se v Itálii těší mimořádnému zájmu čtenářů. Myslíte si, že právě dětství je specifickým tématem italské literatury, které dokáže společnost zaujmout?

Cítím, že věci, které mne v životě nejvíce ovlivnily, se udály během dětství. To, co přišlo poté, bylo jen jejich opakováním. Bylo proto pro mne přirozené, že jsem zvolil vyprávění příběhu prostřednictvím dětí.

Málokterý spisovatel má blízko k přírodním vědám. Někdy se přímo zdá, že se s literaturou vylučují. Vy jste přesto zároveň fyzik i beletrista.

Já si myslím, že striktní dělení na přírodní vědy a krásnou literaturu není možné. Psaní knih je jediné zaměstnání, které může dělat člověk s jakýmkoliv vzděláním. Není nutné žádné specifické vzdělání, pouze schopnost zajímavě psát.
Naopak si myslím, že když spisovatel pochází z ne striktně literárního prostředí, dokáže se na situaci a život podívat z nového, originálního pohledu. Pro mne jsou jak fyzika, tak psaní pouze dvě strany jedné mince, kterými popisuji svět okolo sebe.

Kniha měla před vydáním jiný název. Proč jste ho změnil?

Původně se jmenovala Dovnitř a ven z vody. Voda se mi zdála stěžejním elementem příběhu a struktura příběhu mi naopak navodila atmosféru plynutí.
Naopak můj nakladatel říká, že titul Osamělost prvočísel našel přirozeně při čtení knihy. V té době jsem byl příliš zahlcen knihou a nebylo pro mne lehké přistoupit na změnu titulu, ale myslím, že se ke knize hodí.

V knize je subtilně prosazovaná zodpovědnost rodičů k dětem. Myslíte si, že spisovatel má (ať už přímo i nepřímo) povinnost se společensky či politicky angažovat?

Myslím, že spisovatelé by se o „zlepšení“ společnosti či vštípení hodnot měli snažit. Spisovatel je ovšem samozřejmě jen člověk a jeho osobnost se do knihy promítá.

V knize jsou zmíněné umělecké proudy pocházející z ciziny – ať už Counting Crows či Damien Rice. Jak vás ovlivnily zahraniční knihy, filmy, hudba a média?

Moje zázemí je téměř výhradně angloamerické, ať se týká hudby, literatury či filmů. Na rozdíl od mnohých si ovšem nemyslím, že by tento vliv na italskou kulturu byl negativní.

Kniha je rozdělena do devíti oddílů, odehrává se v průběhu dvaceti čtyř let. Proč jste vybral zrovna tak specifickou architekturu příběhu?

Struktura se vyvinula až během psaní knihy. Když jsem měl pocit, že jsem sdělil vše k určitému věku, posunul jsem se o další rok dál. Pouze když jsem knihu dopsal, doplnil jsem ke každé kapitole datum, aby se čtenář mohl lépe orientovat.

Jaký cítíte vztah ke svým postavám?

Je poměrně těžké oddělit se a distancovat od „svých“ postav. Je nutné zachovat určitou vzdálenost a přitom se vžít do jejich života.

Kniha bude zfilmována. Zajímá vás také psaní scénářů?

Rád bych si vyzkoušel jiné formy psaní, ale zatím na to nejsem připravený – každá věc má svůj čas.

Závěr knihy je poněkud neobvyklý, jakoby naschvál nedá odpovědi na všechny otázky…

Konec knihy jsem přepisoval pětkrát a nebylo to vůbec jednoduché. Myslím, že jsem musel dát postavám svobodu žít v budoucnosti.

Co vás na knize nejvíce dokáže upoutat?

Myslím, že v knihách hledám lidskost, která v mnohých vztazích chybí.

Ze zahraničních pramenů připravily KNIHY




zpět na: Osobnosti světové literatury