Vítězství poražených

Spisovatelka Jitka Henryková žije od roku 1968 ve Švýcarsku. Miluje tu zemi i její obyvatele, nic jí však nebrání, aby kriticky ve svých románech, kterých publikovala na deset, jak deklaruje na nejnovějším – Vítězství poražených – vydaném v předvánočním čase novým nakladatelstvím Obzor – Eva Borská, Pardubice (350 stran, cena 160 Kč), ale jichž je ve skutečnosti jedenáct, zobrazila všední život, se všemi jeho stinnými stránkami. Autorka cítí sociální nemoce současného světa; vandalismus, hrubost, nesnášenlivost, komercionalizaci všeho – tj. obecné snahy o co nejrychlejší zbohatnutí, jakýmkoliv způsobem. Pravda, není tomu tak u každého – najdou se výjimky, ač by skeptik, kterým ona sama není, tomu ani nevěřil; na jednom místě ve své knize vtipně píše: Poslouchejte, já mám podezření, že jste poctiví lidé. Nepatříte k nějaké sektě? Zatím nemám žádnou nemoc. Často se zdá, že je to spíš sekta vlažných andělů. Nechává se podvádět a okrádat na všech stranách. Škodná se chystá ke generálnímu útoku. Dřív po sobě vůdcové jejich smečky vytrvale štvali, obviňovali se navzájem ze spáchaných a nespáchaných zločinů, posílali místo sebe naše lidi vraždit a umírat a nestyděli se slibovat jim vítězství. Teď se objímají před kamerami reportérů…Všichni mají dokonale zmechanizovanou, zautomatizovanou a zkomputarizovanou krizi, všem přerůstají dluhy přes hlavu, všem jde o naftu, o zemní plyn, o suroviny, o trhy a přísun dalších miliard. Čím víc budou řádit, tím dříve se naše sekta probudí z letargie. Potom určitě pochopí, že si nemůže pořád nechat zamořovat životní prostředí, prodávat půdu pod nohama zlodějům z celého světa a hlasovat proto vlastním zájmům.
I z této citace poznáváme autorčin styl se satirickým podtónem a znepokojení ze současných poměrů, kde platí: užít si a nemyslet na zítřek. Věřím, že alespoň část jejích myšlenek najde odezvu i souznění v srdcích čtenářů. Ostatně, věta, kterou čtete jako titul článku, je z pera J. A. Komenského a v knize se ozve několikrát.
Turistovi se Švýcarsko jeví jako ráj, stíny by však poznal na předměstích; stálé ubývání zeleně (boj proti tomu popsala již v románu Hříšné město) zahušťováním městské výstavby – podobně jako u nás. Zemědělství se zbavuje půd, ta se draze prodává na stavby vil, rodinných domů a sídel pro boháče. Banda výrostků terorizují okolí paneláků ohlušujícím hlukem motorek, na nichž ve volném čase, jehož mají nadbytek, objíždějí bezmyšlenkovitě bloky domů, počmáraných sprejery. Drahá je lékařská péče se snahou vyždímat z pacienta co nejvíce, o spojení lékařů s farmaceutickým průmyslem ani nemluvě. Koupené doktoráty. Z umění se nedá žít. Když je to opravdu umění, tak ne. Zatímco kolem paumění se hemží spousta podvodníků a žije až moc dobře. V literatuře je módní směr minimalismus a v hudbě… Co poslouchá dnešní mládež je přece autodestrukce…
Avšak v knize Vítězství poražených se stejně jako ve všech jejích dílech objevují i duchovní prvky. V hypnotickém spánku se jedné z postav vrací zážitky z Války třicetileté (viz Život před životem R. Moodyho), jiné literární postavě se v určitých chvílích po zranění zjevuje modré Světlo, ale největší úlevu shledávají její hrdinové (zřejmě i sama autorka) v klasické hudbě – zejména při poslechu Brucknerových symfonií.
Takže výsledný dojem po přečtení Vítězství poražených není vůbec negativní. Naopak. V souladu s názvem – optimistický.
Ladislava Chateau


zpět na: Recenze