Pohodová četba pro tři generace

Známý cestovatel a spisovatel Leoš Šimánek žil od 68. roku jako emigrant v Německu. Ačkoliv se mu tam docela dobře dařilo (otevřel si dokonce projekční kancelář) toužil - snad pod vlivem chlapecké četby a zcela určitě svého otce – po zemích nepřelidněných. Dodnes dává před městy přednost hlubokým lesům, panenské přírodě – pokud se na naší planetě ještě taková najde.
Jemu se ji zdařilo objevit před třiceti čtyřmi roky. Místo, kam zatím nevede žádná silnice, dostupné jen pronajatým hydroplánem (pro jiné letadlo není na smrky zarostlých březích přilehlého jezera prostor pro přistávací dráhu). Vážně zamýšlel se tam natrvalo usadit. Od státu si pronajal pozemek a s pomocí několika přátel tam podle vlastního návrhu vybudoval velký srub, v němž v době mezi jinými cestami například do Tichomoří, Jižní Ameriky a mnoha dalších zemí, strávil několik severských temných zim a také řadu světlých letních dnů, kdy slunce téměř nezapadá. Tam psal o svých pocitech a zážitcích knihy vydávané v té době v Německu, od roku 1990, kdy se vrátil domů, vyšly všechny také česky. Další vydal jen v češtině. Celkem jich je již sedmnáct.
Počátkem devadesátých let se jeho život proměnil – založil rodinu, přišly děti. Otevřely se obzory a neuvěřitelně se zrychlil čas.
Po svatbě v roce 1991 vyrazil do Kanady s manželkou a jejím pětiletým synem Jakubem, a když už bylo možné cestovat s malou Veronikou, všichni společně jeli „do divočiny“ podruhé.
Kniha, která se právě nyní dostává na trh, nazvaná V KANADSKÉ DIVOČINĚ tentokrát však není cestopis, nýbrž vzpomínka s nádechem nostalgie.
Autorovi a jeho manželce Lence se vynořují v paměti vzpomínky na krásné dlouhé léto před již čtrnácti roky, u „svého“ jezera Clark. Děti se tam učily rozumět zvířatům, lovit ryby, v různých úpravách byly víceméně jejich hlavní stravou, sbíraly borůvky na koláče, s rodiči jezdily v kajacích a člunu na výlety, prožívaly změny tamního počasí. Vzpomínky na něco, co se v této podobě už nebude opakovat. Nebo možná s vnoučaty? Anebo třeba příští léto?
Podle posledních zpráv se s láskou postavený srub stále neporušený odráží ve vodním zrcadle. Stojí a čeká na majitele, až ho znovu oživí. Z Jakuba je urostlý muž, vysokoškolák, Veronika má téměř před maturitou.
Závěrečná scéna, kdy se v přivolaném hydroplánu na dlouho s domovem u jezera rodina loučí, je emotivní. Autor jej ještě naposled oběhne a všechno zkontroluje, i vedle dveří přitlučenou cedulku s textem: Přicházíš-li v dobrém, jsi zde vítán! A pilot startuje až z nejzazšího konce jezera, přeletí Clark Lake, nabírá výšku nad sousedním McMillan Lake a stáčí se na jih. ,,Jedinou útěchou je představa, že se do našeho kanadského domova zase brzy vrátíme!“ přejí si všichni čtyři.

Irena Zítková
Knihu lze zakoupit i zde v e-shopu Deníku KNIHY

zpět na: Recenze