Rekviem za Bohumila Hrabala a další prózy

S bibliografickou pečlivostí vydal Josef Král (1933) ve svém nakladatelství King – tedy vlastním nákladem – knihu Střemhlavý let v kleci - hovory s Bohumilem Hrabalem a jiné texty, (stran 352, cena 285 Kč) vyzdobenou svými osmnácti barevnými obrazy, jež se zdají být abstraktní, nicméně mohou navozovat jak představu všehomíra, tak pohnutky v mysli jednotlivce. „Nepřestal jsem věřit na porozumění v hlubinách duší, kde jsme všichni jedinou vesmírnou bytostí se sedmi miliardami mozků,“ píše. Připomíná, že v letech 1989, 1993, 1997, 2003 a 2008 své obrazy zveřejnil na výstavách.

Mé upozornění na knihu, která nejspíš uniká pozornosti ctitelů mimořádných děl. začínám výtvarnou podobou právě proto, že shledávám přátelství Josefa Krále s Bohumilem Hrabalem za pokračování či navazování dobře známého vztahu, jenž se vyvinul mezi mladým, teprve budoucím spisovatelem a jeho spolunájemníkem libeňského bytu Na Hrázi – rovněž tehdy neznámým Vladimírem Boudníkem. S Josefem Králem se Hrabal ovšem sblížil až v roce 1984, jako sice už věkem zralým mužem (do roku 1968 pracoval jako novinář, v r. 1967 vydal sbírku historických reportáží Parašutisté, po srpnu 1968 však už publikovat nesměl a uchýlil se k samizdatu.) Druhý Boudník? Vůbec ne. Přesto by se možná některé aluze (používám záměrně tohoto slova značícího náznak, nápověď, zmínku, poukaz, připomínku, hlavně však je to titul sborníku Palackého univerzity v Olomouci, do něhož Král přispěl) mezi oběma výtvarníky našly. Samozřejmě ideové, programové, tematické, naprosto ne formální či tvarové.

Královi v době prvních setkání s Bohumilem Hrabalem bylo necelých padesát, Hrabalovi 69 let, když se ho ujal jako občasný literární rádce, guru, a především mu byl partnerem v úvahách o životě, umění, tvorbě. Cosi jako Hovory s Goethem – pro oba s významem vysloveného, tedy zformulovaného. Přátelství, jež vytrvalo až do Hrabalovy nemoci a odchodu. „Hrabalovský“ text napsaný původně v r. 1988 v knize končí na straně 128, avšak jeho postava fakticky prolíná prózy další – Hranaté míčky s hřebíčky I. a II. s podtitulem Pokusy k hledání vlastní identity (z r. 1979 a 1984) a Sametové míčky s hřebíčky (Další pokusy o totéž – z roku 2010).

Spisovatel Bohumil Hrabal byl a stále je v paměti mnohých čtenářů jiným, než ve skutečnosti byl. Královy vzpomínky – jak píše – na „starého muže“ ho kreslí podobně, jako pociťuje sám sebe. Srovnejme např. dvě úvahy na straně 129 a na str. 308. Uvedu jen výňatek: „Co je vlastně můj život? Nic víc než kovářské dmuchadlo, než nadechnutí a vydechnutí velké euforie… Vlastně ten můj život není nic jiného než očistec a já jsem ten, kdo je trvale zasaženej kopím výčitek…(Hrabal) a : „Moje nevyzpytatelná duše, moje duše zhýčkaná tělem. Nevím, jestli se za chvíli nezhroutí v depresi, nevyskočí z okna…(Král).

Irena Zítková


zpět na: Recenze