Život s přeludem

Pro praktickou část rigorózní zkoušky z psychiatrie mi pan profesor Mysliveček vybral pacientku, která se nahá projela na koni v malém městě. V anamnéze uváděla, že napodobila Lady Godiva. Na můj dotaz, co ji k tomu vedlo, odpověděla „Tak to bylo naprogramováno“. Mne především zaujalo, že v průběhu sepisování anamnézy laskavě a se zjevným zalíbením hovořila s nepřítomným přeludem. Byl pro ni mnohem důležitější a přitažlivější než horlivý medik, který kladl otázky.
Zkouška z psychiatrie se mi živě vybavila při četbě knihy Jiřího Klobouka „Můj život s Blondie“. Hlavní postava Harley Davidson /už jeho výstřední jméno naznačuje, že čtenář vstupuje do světa podivných lidí/ uvidí jako sedmnáctiletý na obálce módního časopisu fotografii půvabné zpěvačky Blondie. Fotografie se pro něj stane zjevením a způsobí rozpolcenost jeho mysli. Ve skutečném životě pracuje v dosti obskurním hotýlku, komunikuje se svéráznými spolupracovníky, dvakrát se ožení, stane se otcem a zcela civilně se rozvede. V druhém, mnohem vtíravějším životě, poskládaném z umně vykonstruovaných představ a zbožných přání, vytrvale plane láskou ke svému přeludu. Ve světě snů se neběhá po týchž nohách jako v reálném životě. To rozhodně neplatí pro tvůrčí postupy Knihy o Blondie. V ní není nic zakázáno, vše je povoleno. Jednou jsme vtaženi do důmyslné mystifikace, v zápětí se účastníme dětské hry jednat „jen jako“. Absurdní situace bývají v literatuře temné a chmurné. U Klobouka jsou hravé a prvoplánově průzračné. Velmi snadno a s lehkostí přechází do historických událostí /vietnamská válka, maďarské události/ do poloh přeludu. Vztahy i jednotlivé příběhy jsou rozostřené a rozkývané. Knížka přesto drží pohromadě.
Autor v ní pojmenoval pocity, které leckdy prožívá kdokoli z nás. Ostýchavě je obvykle skrývá. Tají, že má svoji Blondie, která je ovšem obyčejnější, civilnější. Snivec přece nemusí být „mučedníkem lásky“, jak Hardyho nazývají jeho otrlí spolupracovníci v hotýlku. Ale ve chvílích, kdy nás opanuje trýznivá osamělost, také my toužíme prožít neukončené příběhy s našimi blízkými, kteří už nejsou mezi námi. Anebo vstoupit zčista jasna do příběhů bytostí, které obdivujeme (a někdy i milujeme) a které nemůžeme potkat v reálném životě.
Vyhledávám knížky napsané jen tak, pro potěchu. Trocha napětí neškodí. A vždy netrpělivě čekám, kdy se v nich proklubou na světlo otázky, které jsou otázkami mými. „Můj život s Blondie“ mezi takové knížky patří.
Ctirad John

Jiří Kobouk, Můj život s Blondie, 264 stran, druhé vydání /v Mladé frontě první/

zpět na: Recenze