Spisovatelka tentokrát hájí muže

Není pochyb o tom, že prózy Heleny Longinové „berou“ především ženy-čtenářky. Navštěvují hojně besedy s autorkou pořádané některými knihovnami, souzní s osudy jejích postav. Jsem zvědavá, zda tomu bude opět po vydání její nové knihy nazvané S námi tančí někdo třetí (vyd. Šulc-Švarc, stran 256, cena 263 Kč). Ovšemže její novinka je zase adresovaná ženám, a to hlavně vdaným, jenže jde zde spíš o výstrahu než o předpokládané souznění. Spisovatelka se zastává mužů-manželů nebo (nesezdaných) přítelů, kteří své vyvolené životní partnerky milují, snaží se je chápat a zároveň udržovat rodinný standard, zároveň podle časových možností jim pomáhat – avšak jim to nestačí.
Knížka je složená ze dvou próz: delší titulní a druhé kratší pojmenované Bahamy. Setkáváme se s pěti mladými, se třemi tchyněmi a pěti muži. S rodinami téměř v rozpadu, před ním či po něm. Co je příčinou? Podle autorky nedostatek mužské, avšak ještě častěji ženské tolerance.
První próza zasazená do současného menšího města líčí osudy tří dospělých dcer a jejich matky-vdovy. Ani jedna z nich – jak se říká - neměla štěstí, nejmladší Petra dopadá nejhůř. Po krátkém, jen půlročním manželství, zakončeném po oboustranné dohodě rozvodem pro „rozdílnost povah“ následuje soužití s člověkem-dříčem, tzv. malopodnikatelem, jenž zaměstnává pouze sám sebe jako autodopravce, čili řidič náklaďáku. Tedy samozřejmě většinou na cestách. Nevěří narážkám kamarádů, ani stížnostem své matky, která s „mladými“ žije, že jeho žena-„přítelkyně“, matka jejich dvou malých synků, propadá čím dál hlouběji démonu Alkoholu. Když se pak sám o tom přesvědčí, je už skoro pozdě. Naděje na definitivní vyléčení spočívající mj. v pevnosti vůle, již žena nemá, je mizivá – ostatně příběh má otevřený konec (stejně je tomu v závěru druhé prózy) jen s jakýmsi mlhavě naznačeným obrysem nedobré budoucnosti. Netřeba dodávat, že ani obě sestry, dokonce ani matka nedopadají nejlépe.
Je-li první próza, kterou možno považovat za krátký román, obrazem současného života s varováním, druhá próza Bahamy je sice laděná o něco lehčeji, nicméně i v ní jde o vážnou věc: o vztahy dvou kamarádek – učitelky a prodavačky k osamělým rodičům jejich manželů. Tedy k tchánovi a tchyni, s nimiž nedobrovolně žijí. „Stará generace“ uznává odlišnou škálu hodnot, a mladá má zcela jiné představy o životě ve dvou, nikoliv ve třech.
Nároky mladých žen, které slýcháme či čteme v inzerátech „seznámení“ bývají nesplnitelné svou protichůdností: finanční zajištění rodiny a pomoc v domácích pracech, starostlivý se smyslem pro humor, mužný romantik a něžný silák širokého rozhledu. Řečeno s autorkou: Bahamy, ale doma.
Předností Heleny Longinové je vždy, proto i zde, kultivovaný jazyk, barvité popisy a sarkastické komentáře. Komičnost objevujeme tu ale v míře poněkud menší než jindy, což platí hlavně o próze titulní.
Irena Zítková


zpět na: Recenze