KNIHA JAKO VĚJÍŘ

Daniela Kovářová užila ve své nové, již páté knížce nazvané Oko za oko (vyd. Mladá fronta, stran 208, cena 199,- Kč) zajímavou kompozici. Třicet námětové pestrých justičních povídek střídá druhý souvislý proud dvaceti kapitol, jejichž titulky jsou v obsahu i v textu vytištěny odlišným typem písma. Je to krátké vyprávění v ich-formě soukromých, také však profesních pocitů a zážitků právě ustanoveného mladého soudce – jakoby druhý hlas k případům z advokátní kanceláře.
Tato skladba mi obrazně připomněla vějíř z pštrosích per různých odstínů upevněných v kosticovém držadle. Lehkým pohybem ruky se rozevře a vynikne měkká hebkost jemného peří. Neboť autorčiny justiční povídky se nikde netýkají brutálního násilí ani vražd (patřících pod právo trestné), nýbrž většinou práva rodinného, na něž se specializovala.
Což ovšem neznamená, že projednávané causy její klienty nebolí. Vždy je nutné hledat východisko: ať před rozvodem manželství (viz. povídky Už mě nechápe, Jarča), z dětské školní šikany (Bomba), z drobných krádeží (Neodolatelná touha), z předstírané lásky kvůli finančnímu prospěchu ad.
Jestliže jsem napsala, že autorčiny povídky mají rozličnou, leckdy překvapující formu, pak jako příklad uvedu vtipnou prózu Právní rozbor Prodané nevěsty, sarkastický dopis Koncipientka píše rodičům nebo dokonce science fiction – referát přednesený na celoevropské justiční konferenci konané dne 31. března 2080 o automatických záznamových zařízeních. Z něho cituji: „V roce 2060 je zkušebně testován elektronický ministr spravedlnosti a později těmito automaty nahrazena celá vláda, jejíž členové i s náměstky páchají hromadnou sebevraždu. Mandatorní výdaje stále klesají na minimum. Píšeme rok 2080. Jakých podobných změn se ještě dočkáme?“ (str. 112)
Citátem chci naznačit úsměvný tón všude, kde jej causa umožňuje. Třeba v povídce Dívčí války, v níž bývalé spolužačky – právničky Vlasta Hájková a Šárka Poupětová zápolí o pětatřicetiletého Ctirada Hedvábného „se zelenýma pichlavýma očima a vysokou inteligencí“.
Ovšem život vnáší do advokátní kanceláře také škálu případů kontrastně temných (povídka Úhel pohledu).
Autorka pro jistotu prohlašuje: Podobnost hrdinů a popsaných událostí se skutečnými osobami je čistě náhodná. Přesto většina caus je pro dnešní dobu tak příznačných, že čtenář bude mít dojem, že o nich cosi zaslechl ve včerejších televizních zprávách.

Irena Zítková


zpět na: Recenze