O dotěrné paměti

V uplynulém týdnu jsme v cyklu Osudy rozhlasové stanice Vltava poslouchali vyprávění pana Zdeňka Šternberka. Mluvil m.j. O tom, jak po válce, když byly opět po nacistickém uzavření v r. 1939 otevřeny české vysoké školy, se zapsal na pražskou právnickou fakultu, kterou úspěšně studoval. Jenže ve školním roce 1948-49 nastaly tzv. Prověrky a on, ačkoliv měl složeny všechny náležité zkoušky, byl ze studia vyloučen. Dokonce se stalo – snad kvůli pomalosti byrokracie, snad z jiných příčin, že složil poslední z nich krátce po svém vyloučení, což mu ovšem vůbec nepomohlo pd povolání do armády jako pétépák.
Zvláštní náhdou v tomtéž týdnu vyšel psychologický román Jana Bartoše (1932) Nařčení architekta J.V. (vyd. Nakl. Leda a Rozmluvy, str. 272, cena 219,-Kč) postavený na podobné zápletce, nicméně z opačného úhlu pohledu. Totiž na tom, jak po více než půlstoletí vnímá svou dávno zapomenutou vinu někdejší, tehdy mlčící přísedící v prověrkové komisi – student architektury, později a dodnes uznávaný významný architekt.
Zdůrazňuji, že život Zdeňka Šternberka a literární postavy profesora Josefa Vondráčka – onoho J.V. Z titulu – spolu nesouvisí, ani románový příběh autora Jana Bartoše nevychází z jeho osobních zážitků, což dosvědčuje i rok jeho narození a jeho herecká a režisérská profese.
Po několika divadelních hrách se uvedl jako prozaik delší povídkou nazv. Cestou nahoru (1972) potom novelou Splynutí 2007, a nyní přichází s prvním románem na závažné společenské téma: viny způsobené mlčením.
Tenkrát dvacetiletý student byl vlastně nastrčen kolegou jako formální člen prověrkové komise na filozofické fakultě, ačkoliv (možná právě proto) byl z techniky a jeho „oběť“- možná ne jediná – Petr Bušek, posluchač oboru historie umění, byl předem určen k vyloučení – i když měl těsně před promocí a řádně složené všechny zkoušky. Prověrky nebyly ovšem odborné, nýbrž politické.
O pozadí Buškova osudného vyloučení se v příběhu nedovíme, ostatně ten hraje pouze úlohu rozhybatele děje – totiž Vondráčkova účtování se sebou samým.
Dnes už je jiná doba.. jenže skutečně je? V příběhu se zřetelně ozývá druhý a třetí motiv - podcenění stáří mladou generací.
Architekt Josef Vondráček spoluprožívá nedobrovolný odchod nejbližšího přítele, vysokoškolského pedagoga-matematika z fakulty a ještě víc se ho dotýká pohrdavé jednání bohatého klienta, jemuž projektuje budoucí vilu, a jeho neustálé naléhání na změny budovy ho ponižuje.
Román Jana Bartoše je naléhavostí společenských problémů někdejších i dnešních podle mého názoru v soudobé prozaické zvorbě nepřehlédnutelný.

Irena Zítková


zpět na: Recenze