Ethan Canin nechce zklamat čtenáře

Ethan Canin se narodil v Kalifornii, vystudoval inženýrství na Stanford University, poté medicínu na Harvard Medical School. Od vydání své knihy se plně věnuje pouze psaní a žije s manželkou a dvěma dcerami v Kalifornii i v Iowě, kde také vyučuje tvůrčí psaní.

Když jste kdysi absolvoval kurz tvůrčího psaní, ukončoval jste ho slovy, že na psaní nemáte, přesto jste nyní světový úspěšný spisovatel.

Měl jsem pocit, že jsem psaní zkusil, nevyšlo to, život jde dál. V této fázi asi končí mnoho nadějných autorů. Já se ještě odvážil to zkusit znovu. Tvůrčí psaní je výborná zkušenost, ale může vás i demotivovat, protože před sebou vidíte ještě tolik věcí, které byste se měli naučit.

Neměl by být kurz naopak povzbuzením?

Když někomu dáváte číst své příběhy, dáváte se všanc celý. Čím fiktivnější příběhy píšete, tím větší riziko, že se příběh stane nezajímavý pro čtenáře.

Nyní sám učíte, univerzity o vás mají zájem. Jaký je to pocit oproti psaní, kdy nikdy nemůžete předvídat reakci čtenářů?

Je to úplně jiný svět. Jako učitel jste součástí jistého prostředím, jako spisovatel poněkud samotář. Nejhorší chvílí podle mne je, když dopíšete román - může se objevit pocit vykořeněnosti, prázdnoty.

Píšete pravidelně každý den?

Máme dvě děti, do toho učím, takže většinou jsou mé dny poměrně chaotické. Každou knihu jsem psal jiným způsobem, ale pravidelnost v psaní moc nedodržuji.

Jaké je pro vás mluvit o svých knihách?

Jako profesor psaní se tomu samozřejmě nevyhnu, ale není to zrovna můj koníček. O svých knihách se mluví snad hůř než o cizích.

Co je podle vás výzvou pro spisovatele?

Při psaní fikce přizpůsobit konstrukci vět, volbu jazyka a slov, aby čtenář měl pocit, že se příběh skutečně udál. Všichni jsme velice vnímaví na styl jazyka a lze snadno odlišit, když jde o smyšlený příběh. Některým autorům se ale daří přiblížit se právě stylu reality.

Například?

Mohl bych uvést spisovatele Petera Taylora, kterého jsem četl nedávno. Mojí oblíbenou spisovatelkou je ale Alice Munrová.

Kdo čte a koriguje vaše knihy, když je píšete?

Moje manželka a Po Bronson, editor.

Není Po Bronson také spisovatel?

Spisovatel, editor, podnikatel, výborný sportovec a můj přítel.

Co nemáte na psaní rád?

Nejsem příliš nadšencem komerčního cirkusu, který následuje po vydání knihy. Trávím týdny přelety mezi městy,… Na druhou stranu si na cestách vždycky uvědomím, jak moc se těším domů a pročistím si hlavu, připravenou na další příběh.

Píšete i kratší eseje nebo novely?

Prozatím ne, ale další formy mne lákají. Když už se ale jednou pustím do psaní, mám chuť napsat celý román.

Píšete s radostí?

Psaní není vždy jen radost - pro mne je spojeno třeba i s obavou zklamání čtenáře, že nedokážu to, co v předešlých knihách.

Co vám v takových chvílích pomáhá?

Je nutné si uvědomit, že se zkrátka nemůžeme zavděčit všem. Jsou filmy, které zbožňuji, a jiným se nelíbí a naopak. To samé platí pro knihy.

Jak se cítíte po dokončení knihy?
Že to byla má poslední. Po určitém čase ale opět přijde chuť do psaní, která vás začne spalovat.

Jaký je váš sen?

Postavit dům vlastníma rukama. Dělat něco úplně jiného než psát.

Ze zahraničních pramenů připravily KNIHY


zpět na titulní stranu