Michael Dibdin - nejlepší autor detektivního žánru

Za nejlepšího autora detektivního žánru označily autora The Sunday Times

Michael Dibdin se narodil ve Wolverhamptonu v Anglii a zemřel v Seattlu v roce 2007. Vydal šestnáct knih, které se odehrávají na různých místech v Itálii s dominantní postavou Aurelia Zena. Nyní je česky začíná vydávat nakladatelství Paseka. Ze zahraničních podkladů jsme zpracovali (in memoriam) rozhovor, v němž autora představujeme.

Strávil jste hodně času v Itálii, než jste napsal knihu Vendetta, jež se v této zemi odehrává?

Žil jsem v Itálii pět let a často se tam vracím.

A zrodil se příběh o Zenovi právě v Itálii?

Ano. I když první knihu, kde se postava Aurelia Zena objevuje, jsem začal psát po svém návratu do Anglie. Líbí se mi, že samotná Itálie je velmi členitá co se týče jednotlivých regionů, takže každý příběh má jiný nádech.

Odkud Zen pochází?

Z Benátek – a ve čtvrté knize se tam také vrací. Benátky byla má první destinace v Itálii a většina lidí si může Benátky docela jasně představit, takže nemusíte obšírně popisovat místo, odkud hrdina pochází. Je to zároveň velmi exotické místo původu, zvláštní jako sám Zen.

Mluvíte o Zenovi jako o svém příteli – vnímáte ho tak?

Určitě jsme svým způsobem přáteli, ale určitě necítím, že bych o něm vše věděl. Také mne dokáže někdy překvapit. Myslím si, že abyste o někom mohl psát, musí vás jako osobnost zajímat. To neznamená mít ho rád ani k němu nutně cítit náklonnost, ale určitě zájem. Můžete z příběhu vycítit, když už autora nebaví psát o nějaké postavě – a tam bych se nikdy nechtěl dostat.

V čem tkví tajemství vašeho psaní?

Snad právě proto, že jsem neplánoval psát celou sérii, se mi daří již několikerý příběh se stejnou postavou. První kniha, ve které se objevila, byla jednoduše o místě, kde jsem v Itálii žil, ne speciálně o Zenovi. Až postupem času jsem se mu začal dostávat pod kůži. To mi také umožnilo, abych Zena poznával společně s čtenářem postupně, s každou knihou víc.

Proč jste se přestěhoval do Seattlu?

Potkal jsem zde svou nynější ženu. Je také spisovatelka. Je příjemné být s někým, kdo vás chápe, když máte výkyvy ve psaní nebo slabé chvilky. Samozřejmě to nikdo za vás nevyřeší, ale cítíte se hned líp.

V kolika z vašich šestnácti knih se objevuje postava Zena?

V jedenácti . Snažím se je vždy proložit knihami s jinými postavami, abychom si od sebe vzájemně odpočinuli.

Píšete každý den?

Ano a těší mne to.

Zařadil byste se mezi spisovatele čistě kriminílního žánru?

Necítím se tak. A zároveň si myslím, že ze strany čtenářů by to chtělo více pružnosti, aby od jednoho autora neočekávali stále stejný styl psaní, a tím ho už dopředu nesvazovali.

Chtěl jste vždy být spisovatelem?

Ano. I když být spisovatelem je specifické – nemůžete jít na pohovor a ucházet se o místo spisovatele. Zkrátka musíte napsat něco originálního, zajímavého, jinak to nejde. První kniha mi vyšla v roce 1978. Otázkou ale pak bylo, jak pokračovat? V té době jsem se rozhodl jako dobrovolník učit anglicky uprchlíky z Vietnamu a udělal jsem si potřebnou pedagogickou kvalifikaci. Odjel jsem poté do Itálie učit a nikdy jsem nelitoval. Zen začínal v první knize v Perugii jako cizinec, přistěhovalec, stejně jako já tenkrát v Itálii.

Čím jsou vaše knihy pro čtenáře přitažlivé?

Možná i tím, že se snažím do nich zakomponovat obrázek současné Itálie a života Italů.

Jak se vaše knihy prodávají v Itálii?

Italové obecně jsou k fikci skeptičtí. Samozřejmě jsou mé knihy do italštiny přeloženy, stejně také do patnácti dalších jazyků. Největší zájem ale myslím o ně je v Anglii a Spojených státech.

Kdo je vaším oblíbeným spisovatelem?

Aymond Chandler a Dashiell Hammett – dokázali upoutat pozornost na problémy ve společnosti.

Ze zahraničních pramenů připravily KNIHY

zpět na titulní stranu