Peter Demetz o své knize Praha ohrožená 1939 – 1945

16. 5. 2010: Na veletrhu Svět knihy dnes představil svou novou knihu Praha ohrožená 1939 – 1945 její autor Peter Demetz (vydává Mladá fronta).

Peter Demetz se narodil roku 1922 v Praze. Pochází z pražské německo-židovské rodiny, studoval na německém i českém gymnasiu, za 2. světové války byl totálně nasazen, posléze vězněn v táboře pro židovské míšence.
Od roku 1953 žije a působí v USA, v současné době jako emeritní profesor německého jazyka a srovnávacích literatur na univerzitě v Yale. Zabývá se dějinami německé literatury a literární komparatistikou, zvláštní pozornost věnuje pražskému literárnímu a kulturnímu ohnisku a česko-německým vztahům. Demetz je propagátorem české literatury v americkém a německém prostředí. Je autorem řady odborných prací, k nejznámějším patří obsáhlé historické pojednání Praha černá a zlatá. (česky 2004). Výjevy z jednoho evropského města, a studie Aeroplány v Brescii, 1909, na jejíchž stránkách se setkávají Franz Kafka, Max Brod, Giacomo Puccini a Gabriele D'Annunzio. Sbírka esejů nazvaná Dějiště: Čechy vyšla v roce 2009. Praha ohrožená 1939 – 1945 (vydává Mladá fronta) je jeho zatím poslední knihou vydanou česky. Čtenářům ji přiblížil sám autor.


Čím je podle vás kniha Praha ohrožená 1939 – 1945 specifická?

Jsou to vlastně dvě knihy v jedné. Ta jedna je historickým výkladem a druhá mými vzpomínkami, jak jsem onu dobu prožíval. I typograficky jsou tyto části odlišeny. Dá se říci, že Praha ohrožená je mou nejosobnější knihou, protože se v ní velice otevřeně rozepisuji o svých rodičích, o svém mládí.
Podnět přišel vlastně od redaktorů nakladatelství Mladá fronta, kteří mě vyzvali, abych původní anglické vydání rozšířil o osobní vzpomínky. Chvíli jsem váhal, připadalo mi to obtížné, ale pak mi vzpomínání přinášelo radost. Dopsal jsem dalších šedesát stran a využil tak možná poslední příležitost napsat o sobě.

Této knize předcházelo dílo Praha černá a zlatá. Jaké časové období zasahuje a za jakých okolností vznikla?

Knihu Praha černá a zlatá jsem napsal počátkem devadesátých let a myslel jsem hlavně na své americké studenty. Tehdy se u nich projevoval obrovský zájem o Prahu, považovali ji za jakousi novou Paříž hodně sem jezdili a vraceli se nadšeni – hlavně z Kafky a z tehdejšího prezidenta Havla. Chtěl jsem jim tedy sdělit, že mé rodiště je něčím víc než jen městem těchto dvou osobností. V různých historických epochách jsem popsal vzájemně se prolínající národnostní a náboženské vlivy české, německé a židovské. Kniha končí úmrtím T. G. Masaryka.

Budete ve svých vzpomínkách pokračovat?
Měla by to být ještě jedna kniha, ale už se mi nechce memoáry psát. Byla by o mých studiích germanistiky a filozofie v Praze a v Londýně, kde jsem pracoval na disertační práci na téma Kafka a anglická literatura, odchodu do exilu, působení v cizině a také třeba o fiktivních a pak i skutečných návratech domů.
Vladimír Sůva




zpět na titulní stranu