O vzniku Mladé fronty a lidech kolem ní

11. 7. 2010: K 65. výročí založení Mladé fronty nemohlo toto nakladatelství vydat vhodnější knihu než vzpomínky jejího zakladatele Jaromíra Hořce. (Jaromír Hořec: Poválečná léta, 288 + 16 stran, 299 Kč). Převažujícím rysem memoárové literatury je samozřejmě subjektivnost, a tak i autor knihu pojímá jako listování stránkami svého života. Začíná na Podkarpatské Ukrajině, kde prožil část svého dětství a tím se také vysvětluje jeho celoživotní vřelý vztah k této bývalé součásti Československé republiky. Přibližuje členy rodiny, do níž patřil i významný prvorepublikový a předúnorový politik Prokop Drtina.
Velmi zajímavě přibližuje dění v kultuře, hlavně v literatuře, v období protektorátu až se dostává k jeho posledním dnům, kdy během Pražského povstání se skupinou přátel obsadil tiskárnu a redakci německého deníku Der neue Tag, aby tu dopoledne 9. května 1945 vydali první číslo nového deníku, které se profilovalo jako list československé mládeže.
Hořec se nespoléhá jen na svou paměť, ale hojně využívá i autentických archivních materiálů. To mu umožňuje objektivizovat popisované historické události a navíc i v přesných a ostrých obrysech hodnotit jednotlivé postavy politického i kulturního dění. Jak sílí moc komunistické strany, roste i perzekuce umělců, kteří se svou tvorbou nemohou a ani nechtějí vejít do jediného oficiálního šuplíku - socialistického realismu. Začíná to bojem o Jiřího Ortena, přes komplikovaný postoj k Františku Halasovi a vrcholí odchodem Ivana Blatného do exilu a reakcí na tento jeho čin. Cenné je, že se čtenář dovídá o postojích nejen tehdejších politických špiček, ale i umělců.
Sám Jaromír Hořec se s přízní komunistických ideologů nesetkával a zdrcující kritika Ladislava Štolla ho diskvalifikovala na dlouhá léta nejen jako novináře, ale i básníka. S touto křivdou Hořec bojoval celý život, bylo to jeho trauma, možná i proto zařadil do knihy studii literárního historika Vladimíra Novotného, který jeho básnické dílo zařadil do hlubšího literárního kontextu.
Vydání knihy se autor nedožil, zemřel na podzim 2009. Bohužel už také nestihl napsat druhý díl svých pamětí. Je to škoda, protože velice aktivně prožíval dění konce šedesátých let a měl o něm co sdělit. Stejně tak i o období normalizace, kdy působil jako vydavatel samizdatové literatury a byl perzekuován. Hořec měl pochopení pro vývoj člověka, umělecký i lidský, o to víc nám bude jeho svědectví chybět.
Vladimír Sůva

zpět na titulní stranu