Finsko není nám vzdálenou zemí

Nakladatelství Hejkal soustavně čtenáře seznamuje s dílem Mika Waltariho - řada předtím neznámých titulů byla uzavřena monografií Markéty Hejkalové Doba, život a knihy světoznámého spisovatele.
Vedle něho utěšeně roste počet knih Arta Paasilinny - nejnovější z nich Prostopášný modlitební mlýnek již svazkem devátým.
A počtvrté máme možnost nahlédnout do Finska prostřednictvím Leeny Lehtolainen v románu Krev v jezeře /v překladu Markéty Hejkalové, stran 288, cena 299 Kč/. Po vydání první z autorčinných próz - Zasněžené ženy a opět v recenzích Spirály smrti a Majáku na ostrově konstatuji i nyní autorčino zaměření sociální - to znamená na společenské problémy v soudobém Finsku.
Zase o něco starší, z dřívějších próz nám dobře známá vypravěčka - vrchní komisařka Mari Kalliová, matka teď pětileté dcery Iidy a tříletého Taneliho, s čtyřicetiletým manželem, doposud nezaměstnaným matematikem se šednoucími skráněmi /pozor - na konci mu svítá naděje docentury na univerzitě od Helsinek vzdálené čtyři hodiny jízdy rychlíkem - co na to jeho manželka - policistka? nepřipravuje si spisovatelka půdu pro příští trampoty rozdělené rodiny?/.
Co Finy trápí: nezaměstnanost intelektuálů, drahota bytů - nájemných i na hypotéku - v roce 2003 stál třípokojový byt 200 000 euro. Autorka špičkuje vůči zdravotním pojišťovnám - ve státním zdravotnictví kvůli dlouhým čekacím dobám např. na operace srdce, v soukromých nemocnicích proti vysokým cenám za výkon. Vyjadřuje nespokojenost s platy žen o 20% nižšími než mužů ve stejném postavení, kritizuje prostituci přicházející z Ruska a Estonska, často spojenou se zločinem, nízké finanční ohodnocení policistů - čili problémy nám blízké.
Ze všeho nejčastěji si však vrchní komisařka stýská na spojení profese v relativně vyšší policejní funkci, o niž před první mateřskou dovolenou usilovala /byla kratší než u nás/ s péčí o děti a domácnost. Příjem - de fakto v čtyřčlenné rodině jediný pravidelný - jí neumožňuje zaplatit si pomocnici, tu tedy musí "zastat" zatím nezaměstnaný hodný manžel, i když někdy mívá povinností a příkazů - odveď děti do školky! přiveď je domů! připrav večeři! - plné zuby.
Nestačím na všechny role, které se ode mne očeekávají - je pro Mari klíčová věta - povzdech ženy, dík jejímu vzdělání, úsilí a workholickému pracovnímu zaujetí zazní na samém konci vyprávění.Ale nejen tam - setkáváme se s ním průběžně.
Nicméně hlavním motivem v knize není.
Nemyslím na obvyklý způsob pátrání po pachateli vraždy.
Podle mého názoru jím jsou překvapivě dvě rusko-finské války a jejich podivné zakončení. Vítězství nebo porážka pětimilionového národa nad či proti mohutnému sousedu? Poválečné zabrání Karélie s nuceným vystěhováním finských starousedlíků z jejich dvorců a statků, polí, lesů tenkrát úředně nařízené jako "bratrská pomoc", nýbrž pronajmutí oblasti blízké ruské hranici Rudé armádě trvalo až do ledna 1956. /Příměří s Finskem bylo podepsáno až 19.9.1955./ V lednu 1956 začal návrat předtím "vysídlených".
Je potřeba říci, že finské války a poválečné desetiletí se splácením vysokých reparací vstoupily - pokaždé jinak - do tvorby všech tří shora jmenovaných spisovatelů. Lehtolainen je v Krvi v jezeře učinila motivem nejdůležitějším.
Fabulovaná vražda novinářky má totiž kořeny dlouhé téměř padesát let, a přece jsou - podobně jako u nás - stále ještě živoucí, s trestností dodnes trvalou.
Lidé se za půlstoletí proměnili. Mají dnes zcela jiné, v díle naznačené starosti, avšak "provinění" oněch dávno zestárlých, doslova nad hrobem stojícím se nepromíjí. Tentokrát šlo o život, dnes "jen" o peníze a kariéru.
Odmítám řadit Krev v jezeře ke krimi románům, leda by někdo viděl krimi též v Romeu a Julii nebo ve Vojně a míru. Víc neprozradím. Jen ještě dodám, že název Krev v jezeře má dvojí význam: současný a historický.
Irena Zítková

zpět na titulní stranu